Když dítě prodává své výrobky

JAK SPRÁVNĚ POSTUPOVAT Z HLEDISKA LEGISLATIVY

 
 
Jak Ondra k zakázce přišel
 
Na úvod předesílám - můj osmiletý syn není žádný malý geniální umělec ani reinkarnovaný da Vinci. Je to úplně normální dítě, které je tvořivé, podnikavé a vcelku zručné. Obývák plný rozstříhaných krabic, ze kterých vznikají rakety, atomové bomby, katapulty nebo bunkry, všude se povalující lepicí pásky, papíry, vata, tavicí pistole, nůžky, hromada papírů a barev... to je běžný stav naší domácnosti. U vás to možná vypadá dost podobně.
Náš Ondra miluje vyrábění. Často si hledá inspiraci na Pinterestu, kde před nějakou dobou narazil i na malé dřevěné přívěsky na klíče v podobě robotů, které si chtěl zkusit vyrobit. Robůtci mi přišli moc hezcí, přitom jednoduší na výrobu a hned mě napadlo, že by je Ondra, který neustále přemýšlí, jak si vydělat pár korun, mohl prodávat na našich městských bleších trzích. A ten se s nadšením pustil do práce. Začal letos v lednu a v průběhu jara už jich měl celkem slušnou zásobu. Má za sebou už dva trhy a na každém z nich prodal přívěsky skoro za tisícovku, což je pro něj hotové jmění. U nás se na bleších trzích neplatí žádný poplatek za místo. Donesete si svůj stoleček, dáte si ho tam, kde je místo, a po skončení trhu pouze organizátorům odevzdáte 20% tržby, které jdou na dobročinné účely.  Někde se za místo na bleších trzích platí, ale obvykle se jedná o symbolické poplatky v řádech desítek korun nebo nižších stovek.
 
 
 
 
Ještě před trhy jsem fotku přívěsků dala do jedné facebookové skupiny pro podnikatele a živnostníky. Chtěla jsem se zeptat, jestli někdo neví, jak správně postupovat z hlediska legislativy. Nechtěl se mi riskovat průšvih v případě kontroly z úřadů, které na trhy občas chodí. To jsou věci, ve kterých jsem až úzkostlivě opatrná. Roboti ve skupině vzbudili velký ohlas a v reakci na příspěvek se mi ozvala paní z galerie Rudolfinum, že by se jim moc líbili jako merch k právě probíhající výstavě
A protože taková nabídka se pochopitelně neodmítá, následovalo několik dnů, kdy jsem se na úřadech intenzivně snažila dopídit toho, jak vše legislativně ošetřit, abych kredit za práci mohla veřejně přiznat Ondrovi a nebyla osočena ze zneužívání dětské práce. Řeknu vám, byla to fuška, protože na úřadech si s tím moc rady nevěděli. Stálo mě to mnoho telefonátů, e-mailů a jednu návštěvu krajské pobočky Úřadu práce.
 
 
Co jsem (ne)zjistila na úřadech
 
Původně jsem myslela, že by výdělky syna mohly spadat do kategorie příležitostných příjmů do 50.000 Kč ročně, které jsou osvobozené od daně (v našem případě to budou za celý rok jednotky tisíc). Nicméně za "příležitostné" se považují přivýdělky typu jednorázový prodej např. přebytků ze zahrady nebo vyřazeného oblečení. Rozhodující není jen to, že vyděláte méně než 50.000 Kč ročně, ale také charakter činnosti. Pokud něco vyrábíte za účelem prodeje, může finanční úřad dojít k závěru, že už jde o podnikání (soustavnou výdělečnou činnost). Pak by se nejednalo o příležitostný příjem, i kdyby byl zisk jen několik tisíc korun. Výše příjmu sama o sobě nerozhoduje, úřad by mohl argumentovat, že jde o podnikání, byť v malém rozsahu. Pokud bychom prodávali přívěsky jen jednou nebo dvakrát do roka na blešácích, riskla bych to a asi neřešila. Nicméně v momentě, kdy už si výrobky dítěte objednává třetí strana anebo třeba zvažujete prodej přes e-shop, je rozhodně na místě nic nepodcenit.
 
Jako první jsem tedy volala na finanční úřad, aby by mi poradili, zda mohu výdělky syna zahrnout do svých příjmů a danit je v rámci svého podnikání. Tam s tím ale neměli zkušenost, a tak mi poradili obrátit se na pracovní úřad. Na krajské pobočce úřadu práce mi doporučili podat žádost o povolení činnosti dítěte. Ale ani tam si nebyli jistí, zda náš případ řešit žádostí, ve které je provozovatelem činnosti obvykle agentura, nikoliv rodič. Náš případ byl v tomto evidentně dost nestandardní. Žádost jsem nicméně podala. Vzhledem k tomu, že žádný úředník, se kterým jsem o tom mluvila, mi v této věci nebyl schopný jednoznačně říct, jak postupovat (dlužno ale říct, že každý, na koho jsem narazila, byl velmi milý a snažil se být nápomocný ), jsem se nakonec rozhodla pro konzultaci s advokátní kanceláří specializující se na pracovní právo. Níže kopíruji odpověď:
 
"Obecně lze konstatovat, že rodič jako OSVČ může v rámci svého podnikání prodávat i výrobky svého dítěte, příjmy z prodeje zdaňuje ve svém podnikání.
 
Z právního hlediska je dítě autorem svých výtvarných děl, takže je v pořádku uvádět jej jako autora, pokud jde o pravdivé označení původu výrobků. Samotný věk syna nepředstavuje problém, protože nejde o jeho podnikání ani pracovněprávní činnost, ale o jeho dobrovolnou volnočasovou tvorbu bez jakéhokoli nuceného výkonu práce. V takovém režimu se zpravidla nevyžaduje povolení k činnosti dítěte od úřadu práce, neboť nejde o regulovaný výkon práce dítěte pro třetí osobu.
 
Pokud by synovy produkty objednala třetí osoba, pro kterou by je na zakázku připravoval, pak by teoreticky povolení bylo na místě, ale to je formalistický pohled a dá se to řešit i shora uvedeným modelem.
 
Je však vhodné jasně oddělit roli dítěte jako autora a Vás jako prodávající podnikatelky, aby nevznikaly pochybnosti o „dětské práci“.
Při správném nastavení jde o běžně akceptovatelný model rodinné tvorby využité v rámci podnikání rodiče."
 
 
Je to tedy ta samá odpověď, kterou mi úplně na začátku dal chat GPT :-D. Já se ale na něj nechtěla v právních věcech úplně spoléhat. Žádost podanou na úřadu práce jsem tedy stornovala a veškeré výdělky syna budu jednoduše danit v rámci svého podnikání.
 
 
V našem konkrétním případě je velkou výhodou to, že živnostenský list mám - a v něm dokonce přesně ty činnosti, které byly pro prodej přívěsku potřeba. Pokud rodič potřebné činnosti v ŽL nemá, může pouze přidat další obory činnosti v rámci volné živnosti, správní poplatek se neplatí. Rozšíření o další obory se jen oznámí živnostenskému úřadu prostřednictvím změnového formuláře.
 
Pokud ŽL nemá ani jeden z rodičů, zkusila bych se informovat, jestli činnost dítěte nejde zahrnout do podnikání jiného příbuzného nebo blízké osoby. Nikoho takového v okolí nemáte? Pak je možnost založit si živnost (správní poplatek je 1.000 Kč při osobní návštěvě úřadu, nebo 800 Kč on-line) a mít ji jako vedlejší činnost při zaměstnání (pak neplatíte zálohy) a budete si daňové přiznání podávat sami. Ale to je samozřejmě dost extrémní řešení, které by dávalo smysl pouze v případě, že by tvorba dítěte byla opravdu výjimečná, viděli byste u něj velké odhodlání a vytrvalost a měli jistotu, že bude prodávat kontinuálně a za měsíc s tím nesekne :).
Výše popsaný model by byl vhodný pro soustavný prodej například na trzích nebo na e-shopu. V případě jednorázové práce na zakázku pro třetí stranu by se to samozřejmě mělo dát ošetřit nějakou smlouvou a nedává smysl kvůli tomu zakládat  živnost.
 
 
Je to hračka, nebo ne?
 
Další úskalí spočívalo v tom, že nemůžete prodávat cokoliv vás napadne. Určitě nic, co se konzumuje, co na sebe matláte a patláte nebo s čím si hrají malé děti. Na to všechno se vztahují přísné certifikace a atestace a je jedno, jestli je výrobcem dospělý, nebo dítě. V našem případě se jednalo o přívěsky na klíče, nicméně z pohledu legislativy bylo citlivé to, že robůtci mají „obličej“ a působí hravě. Ne vždy stačí jen dát na výrobek štítek s tím, že je to dekorace/přívěsek na klíče a spoléhat se na to, že to za hračku nebude považováno. Proto jsem fotku robůtků raději poslala do Institu pro testování a certifikaci ve Zlíně s prosbou o posouzení, zda je můžu prodávat jako přívěsky na klíče a nepotřebují certifikaci pro hračky. Prý nepotřebují. Uf! Takže stačí zajistit, aby výrobek byl bezpečný (používat certifikované barvy a laky, obrousit ostré hrany atd.), na štítku uvést, že se nejedná o hračku a výrobek obsahuje malé části.
 
Může zdát, že to zbytečně hrotím. Vždyť kdo by řešil těch pár korun, které si dítě vydělá ke kapesnému? Ale nikdy nevíte. Kdykoliv na vás někdo může poslat kontrolu z finančního úřadu nebo ČOI (zvlášť, když jste ve veřejném prostoru nebo na internetu a sociálních sítích trochu víc vidět). Mně se rozhodně klidněji spí, když vím, že jsem udělala maximum pro to, abych měla vše v pořádku (jakkoliv si o mnohých nařízeních a předpisech myslím své). Je to opruz, ale kvůli synům (protože do výroby se už pustil i starší desetiletý) mi to za to stálo. 
 
 
Role rodiče
 
I když fyzicky kluci vyrábí přívěsky sami (smirkují, barví, lakují, řežou, vrtají a šroubují, ale i prodávají na trzích), i já do toho vkládám spoustu času a energie. Plním roli jakéhosi supervizora. Dohlížím, aby pracovali pečlivě, dotahovali věci do konce, vhodně kombinovali barvy, vymýšlíme spolu vzory, vybíráme vhodné komponenty… aby výsledný výrobek vypadal trochu k světu, musí mít kluci (minimálně ze začátku) nějaké vedení. Do práce je nikdy nenutím, ale motivovat je třeba, protože v tomto věku většina dětí ještě není dostatečně cílevědomá na to, aby se soustavně a pravidelně věnovali nějakému většímu projektu. Najít rovnováhu mezi tlakem a zdravou motivací je obecně dost těžké. Já se snažím mít na paměti, že výdělek by pro kluky neměl být jedinou motivací (i když je hodně důležitá). Nesmí chybět radost ze samotné tvorby. Pokud se kluci rozhodnou, že už je to nebaví (což bude možná už brzo), nemám v úmyslu je do toho dál tlačit. 
 
Prodej vlastních výrobků je ale pro dítě velmi cenná zkušenost. Nejenže se zdokonalí v dané činnosti, ale je to pro něj zároveň velká lekce podnikání a finanční gramotnosti. Vysvětlujeme si, jak je to s počítáním nákladů, s příjmy a výdaji, s daněmi, co znamená být OSVČ, je to také dobrá příležitost dětem vysvětlit, co je to inflace, investice... Syny jsem přesvědčila, aby si vždy čtvrtinu výdělků odkládali do svého dětského investičního účtu u Portu, který jsem jim před nějakou dobou založila (ne, není to žádná placená spolupráce). Přispívají si sice jen stokorunami, ale i na těch se toho dá hodně naučit.
 
 
Myslím, že spoustu rodičů vlastně ani nenapadne, že by si dítě mohlo přivydělat, byť je třeba ještě na prvním stupni ZŠ a na brigády chodit nemůže. Šije? Háčkuje? Kreslí? Modeluje? Stříhá a lepí? Nebojte se dát sedmiletému dítěti do ruky pilu, vrtačku, šroubovák nebo nůž. Náš Ondra to zkoušel už v pěti letech. Zkuste popřemýšlet, jaký výrobek by se mohl líbit (Pinterest je plný inspirace) a pošlete ho prodávat své výrobky na nějaké místní trhy.