Když dítě prodává své výrobky

 

 

 

Na úvod předesílám - můj osmiletý syn není žádný malý geniální umělec ani reinkarnovaný da Vinci. Je to úplně normální dítě, které je tvořivé, podnikavé a vcelku zručné. Obývák plný rozstříhaných krabic, ze kterých vznikají rakety, atomové bomby, katapulty nebo bunkry, všude se povalující lepicí pásky, papíry, vata, tavicí pistole, nůžky, hromada papírů a barev... to je běžný stav naší domácnosti. U vás to možná vypadá dost podobně.

Náš Ondra miluje vyrábění. Často si hledá inspiraci na Pinterestu, kde před nějakou dobou narazil i na malé dřevěné přívěsky na klíče v podobě robotů, které si chtěl zkusit vyrobit. Robůtci mi přišli moc hezcí, přitom jednoduší na výrobu a hned mě napadlo, že by je Ondra, který neustále přemýšlí, jak si vydělat pár korun, mohl prodávat na našich městských bleších trzích. A ten se s nadšením pustil do práce. Začal letos v lednu a v průběhu jara už jich měl celkem slušnou zásobu. Má za sebou už dva trhy a na každém z nich prodal přívěsky skoro za tisícovku, což je pro něj hotové jmění. U nás se na bleších trzích neplatí žádný poplatek za místo. Donesete si svůj stoleček, dáte si ho tam, kde je místo, a po skončení trhu pouze organizátorům odevzdáte 20% tržby, které jdou na dobročinné účely.  Někde se za místo na bleších trzích platí, ale obvykle se jedná o symbolické poplatky v řádech desítek korun nebo nižších stovek.

 

 

Původně jsem myslela, že by výdělky syna mohly spadat do kategorie příležitostných příjmů do 50.000 Kč ročně, které jsou osvobozené od daně (v našem případě to budou za celý rok jednotky tisíc). Nicméně za "příležitostné" se považují přivýdělky typu jednorázový prodej např. přebytků ze zahrady nebo vyřazeného oblečení. Rozhodující není jen to, že vyděláte méně než 50.000 Kč ročně, ale také charakter činnosti. Pokud něco vyrábíte za účelem prodeje, může finanční úřad dojít k závěru, že už jde o podnikání (soustavnou výdělečnou činnost). Pak by se nejednalo o příležitostný příjem, i kdyby byl zisk jen několik tisíc korun. Výše příjmu sama o sobě nerozhoduje, úřad by mohl argumentovat, že jde o podnikání, byť v malém rozsahu. Pokud bychom prodávali přívěsky jen jednou nebo dvakrát do roka na blešácích, riskla bych to a asi neřešila. Nicméně v momentě, kdy už si výrobky dítěte objednává třetí strana anebo třeba zvažujete prodej přes e-shop, je rozhodně na místě nic nepodcenit.

Jako první jsem tedy volala na finanční úřad, aby by mi poradili, zda mohu výdělky syna zahrnout do svých příjmů a danit je v rámci svého podnikání. Tam s tím ale neměli zkušenost, a tak mi poradili obrátit se na pracovní úřad. Na krajské pobočce úřadu práce mi doporučili podat žádost o povolení činnosti dítěte. Ale ani tam si nebyli jistí, zda náš případ řešit žádostí, ve které je provozovatelem činnosti obvykle agentura, nikoliv rodič. Náš případ byl v tomto evidentně dost nestandardní. Žádost jsem nicméně podala. Vzhledem k tomu, že žádný úředník, se kterým jsem o tom mluvila, mi v této věci nebyl schopný jednoznačně říct, jak postupovat (dlužno ale říct, že každý, na koho jsem narazila, byl velmi milý a snažil se být nápomocný ), jsem se nakonec rozhodla pro konzultaci s advokátní kanceláří specializující se na pracovní právo. Níže kopíruji odpověď:

 

 

 

Je to tedy ta samá odpověď, kterou mi úplně na začátku dal chat GPT :-D. Já se ale na něj nechtěla v právních věcech úplně spoléhat. Žádost podanou na úřadu práce jsem tedy stornovala a veškeré výdělky syna budu jednoduše danit v rámci svého podnikání.

 

 

V našem konkrétním případě je velkou výhodou to, že živnostenský list mám - a v něm dokonce přesně ty činnosti, které byly pro prodej přívěsku potřeba. Pokud rodič potřebné činnosti v ŽL nemá, může pouze přidat další obory činnosti v rámci volné živnosti, správní poplatek se neplatí. Rozšíření o další obory se jen oznámí živnostenskému úřadu prostřednictvím změnového formuláře.

 

Pokud ŽL nemá ani jeden z rodičů, zkusila bych se informovat, jestli činnost dítěte nejde zahrnout do podnikání jiného příbuzného nebo blízké osoby. Nikoho takového v okolí nemáte? Pak je možnost založit si živnost (správní poplatek je 1.000 Kč při osobní návštěvě úřadu, nebo 800 Kč on-line) a mít ji jako vedlejší činnost při zaměstnání (pak neplatíte zálohy) a budete si daňové přiznání podávat sami. Ale to je samozřejmě dost extrémní řešení, které by dávalo smysl pouze v případě, že by tvorba dítěte byla opravdu výjimečná, viděli byste u něj velké odhodlání a vytrvalost a měli jistotu, že bude prodávat kontinuálně a za měsíc s tím nesekne :).

Výše popsaný model by byl vhodný pro soustavný prodej například na trzích nebo na e-shopu. V případě jednorázové práce na zakázku pro třetí stranu by se to samozřejmě mělo dát ošetřit nějakou smlouvou a nedává smysl kvůli tomu zakládat  živnost.

 

 

 

Může zdát, že to zbytečně hrotím. Vždyť kdo by řešil těch pár korun, které si dítě vydělá ke kapesnému? Ale nikdy nevíte. Kdykoliv na vás někdo může poslat kontrolu z finančního úřadu nebo ČOI (zvlášť, když jste ve veřejném prostoru nebo na internetu a sociálních sítích trochu víc vidět). Mně se rozhodně klidněji spí, když vím, že jsem udělala maximum pro to, abych měla vše v pořádku (jakkoliv si o mnohých nařízeních a předpisech myslím své). Je to opruz, ale kvůli synům (protože do výroby se už pustil i starší desetiletý) mi to za to stálo. 

 

 

 

I když fyzicky kluci vyrábí přívěsky sami (smirkují, barví, lakují, řežou, vrtají a šroubují, ale i prodávají na trzích), i já do toho vkládám spoustu času a energie. Plním roli jakéhosi supervizora. Dohlížím, aby pracovali pečlivě, dotahovali věci do konce, vhodně kombinovali barvy, vymýšlíme spolu vzory, vybíráme vhodné komponenty… aby výsledný výrobek vypadal trochu k světu, musí mít kluci (minimálně ze začátku) nějaké vedení. Do práce je nikdy nenutím, ale motivovat je třeba, protože v tomto věku většina dětí ještě není dostatečně cílevědomá na to, aby se soustavně a pravidelně věnovali nějakému většímu projektu. Najít rovnováhu mezi tlakem a zdravou motivací je obecně dost těžké. Já se snažím mít na paměti, že výdělek by pro kluky neměl být jedinou motivací (i když je hodně důležitá). Nesmí chybět radost ze samotné tvorby. Pokud se kluci rozhodnou, že už je to nebaví (což bude možná už brzo), nemám v úmyslu je do toho dál tlačit.